Dalmácie je oblast, která zaujímá prakticky celou jižní polovinu chorvatského přímoří Jadranu a zahrnuje i velké ostrovní skupiny. Součástí Dalmácie je i pás vnitrozemí, na některých místech úzký, ale většinou dosti široký. A čím vlastně vyniká tato oblast, že je po téměř sto let nejoblíbenější destinací? Jsou to především její přírodní krásy které jsou turistickým magnetem, kontrasty vysokých hor a rovin, divokých, na slunci oslnivě svítících vápencových stěn a věží zdejšího krasu a uklidňující zeleně nádherných borových lesů, alejí palem a cypřišů i vonící myrty, šalvěje, rozmarýnu a v neposlední řadě fialové levandule; rozeklané pobřežní útesy se tu střídají s jedinečnými plážemi z drobných oblázků, případně i písku Z přibližně 1 200 jadranských ostrovů, ostrůvků a útesů jich má Dalmácie kolem 800. Pro značnou část návštěvníků Dalmácie hrají významnou roli její klimatické podmínky: nikde na Jadranu nesvítí slunce tak intenzívně a během dne tak dlouho jako právě v Dalmácii. Zatímco se dalmatský celoroční průměr pohybuje kolem 2 600 hodin slunečního svitu, na proslulé Sicílii, v Palermu, je to jen 2 300 hodin. O tom, že je Dalmácie po ekologické stránce velmi zachovalou oblastí, svědčí mimo jiné i vysoký počet územních celků s různým stupněm ochrany přírody. Tak jsou na jejím území čtyři národní parky - Krka, Kornatské ostrovy, Mljet a horská Paklenica v jižní části pohoří Velebit a několik desítek chráněných krajinných oblastí, chráněných parků a lesoparků, přísných rezervací a přírodních výtvorů, kde pookřeje srdce každého milovníka přírody. Samostatnou kapitolu pak tvoří historické bohatství Dalmácie, s nímž se nemohou měřit ani některé jiné přímořské země. Dalmácie se může mimo jiné pyšnit čtyřmi mimořádnými kulturními pamětihodnostmi, které jsou zapsány do listiny světového kulturně historického dědictví organizace UNESCO.